Jen málo, velice málo věcí je pro každodenní život tak důležitých a esenciálních jako pitná voda. Přesto s touto drahocennou látkou jako společnost zacházíme způsobem, který nás ve výsledku ohrožuje. Další z paradoxů moderní doby.
A proč bych měl vlastně filtrovat vodu z kohoutku, když je pitná…?
Tuto otázku nacházíme pravidelně v komentářích našich postů. Nejlepší odpovědí, jakou jsme dokázali připravit, je právě tento článek.
Poslední aktualizace článku 11.5.2022
Pijeme H2O anebo koktejl nechtěných látek?
Tady je smutný koktejl nechtěných látek, které může obsahovat sklenice natočená vaší vodou z kohoutku:
- pesticidy (průmyslová hnojiva),
- fosfor,
- zbytky léčiv, antikoncepce apod.,
- prací prášky, nátěry proti rezivění, pleťové krémy a další chemikálie,
- mikroplasty.
Tyto látky jsou tak malinké, že je běžné úpravny vody neumí účinně z vody odstranit. A tak se z těchto zařízení dostávají zpátky do vodovodních potrubí a nakonec až do našich sklenic, když otočíme kohoutkem. Obvykle zřejmě v koncentracích, které nepřekračují tzv. zákonné limity. To ale dle mého názoru není žádnou útěchou.
Pijeme vodu anebo koktejl nechtěných látek? Sklenice natočená vaší vodou z kohoutku může obsahovat pesticidy (průmyslová hnojiva), fosfor, zbytky léčiv, antikoncepce, prací prášky, nátěry proti rezivění, pleťové krémy a další chemikálie, mikroplasty.
Zákonné limity jsou naprosto ohebné. Asi jako expandér během cvičení, jehož délka se roztahuje a stahuje dle toho, kdo a jak s ním právě manipuluje. Podobně i „maximální přípustná koncentrace“ nežádoucích látek ve vodě, vzduchu, půdě, potravinách atd. se mění v závislosti od aktuálního stavu poznatků v daném oboru, politické vůle, aktuálního společenského tlaku na politické představitele atd. Já osobně preferuji variantu „nulové přípustné koncentrace“ průmyslových hnojiv, mikroplastů či chemikálií ve své domácí vodě.
To dle mého názoru vystihuje např. stanovisko Josefa Parkána, generálního ředitele Želivské provozní, a. s., když vysvětloval nutnost pořízení nové technologie granulovaného aktivního uhlí v areálu Úpravny vody Želivka: „Požadavky na kvalitu vody jsou stále vyšší, je přísnější legislativa, navíc metody pro analýzu vody jsou stále kvalitnější a přístroje zjistí i velmi malé koncentrace nežádoucích látek ve vodě, řádově v nanogramech v litru. Proto jsou nároky na čištění větší.“
Také jeden vhodný příklad ze Slovenska. Vodní nádrž Bukovec zásobuje pitnou vodou druhé největší město SR – Košice – a také jeho okolí, tedy stovky tisíc lidí. Poslanec Košického samosprávního kraje Michal Kravčík upozornil na přítomnost těžkých kovů v nádrži. Ve své odpovědi mu Východoslovenská vodárenská spoločnosť (VVS) sdělila, že “hodnoty obsahu arsenu v surové vodě byly v období let 2011 až 2019 od 9,6 do 21,5 μg/1, přičemž mezní hodnota tohoto prvku je 50 μg/l.” Cítíte se při takové odpovědi lépe?
Jaké jsou příčiny problému znečištěné pitné vody
Reportáž Lidových novin (2020, K. Surmanová) o problému kvality pitné vody a její filtraci aktivním uhlím u nás uvádí, že „pár let staré zkoumání ukázalo, že až tři čtvrtiny českých vodovodů jsou zanesené pesticidy anebo jejich metabolity, které vznikají při reakci s prostředím“.
Neekologický způsob farmaření kolem vodních zdrojů
Nejvhodnějším příkladem, na němž lze celou příčinu problému znečištění pitné vody ilustrovat, je vodní zdroj Želivka. Tato vodní nádrž již přes 50 let zásobuje pitnou vodou Prahu, střední Čechy a část jižních Čech. Vodní zdroj Želivka je situován v oblasti, kde probíhá zemědělství konvenčním způsobem (rozuměj neekologickým) a jsou tam i větší města. Do půdy kolem tohoto vodního zdroje tak prosakují nežádoucí látky jednak z farmaření (např. vzpomínaná průmyslová hnojiva), ale i z okolních měst a obcí (např. léky, chemikálie atd.).
Neekologický způsob farmaření kolem vodních zdrojů je nepochybně problémem národního významu. Vyžaduje systémová řešení a změny. I proto se problematikou konečně začalo zabývat Ministerstvo zemědělství, jež spustilo od roku 2019 pilotní projekt šetrného hospodaření kolem nejvýznamnějšího vodního zdroje Želivka. Cílem projektu je ochránit tuto a v budoucnu i další nádrže a okolní podzemní vody před důsledky konvenčního, „chemizovaného“ zemědělství.
Pilotní projekty MZe podporují šetrné hospodaření a nižší spotřebu přípravků na ochranu rostlin s cílem snížit přísun pesticidů, a tím zlepšit kvalitu vod ve vodárenských nádržích.
MZe finančně podporuje vytváření souvislých prostorů kolem vodního zdroje Želivka, na nichž se bude hospodařit jenom ekologickým způsobem. Několik let se budou vyhodnocovat stavy nežádoucích látek ve vodě s cílem zjistit, jak velký rozdíl v kvalitě vody vznikne, když zemědělci v ochranném pásmu kolem vodního zdroje přejdou na ekologický způsob farmaření. Konkrétně jak se změnilo množství pesticidních látek ve vodách. Rozšíření projektu o další tři nádrže je naplánováno na roky 2021 až 2023.
Stav sítě vodovodů a trubek a dezinfekce vody
Jak jsme psali v jiném článku, dalším problémem je stav sítě vodovodů a trubek. S tím se toho moc nedá udělat, i když se příslušné firmy mající ve správě vodovody a kanalizace jistě snaží, jak nejlépe umí. Kupříkladu běžný věk vodovodních potrubí v Praze je 50 let, ale často i 80 a více let. Tak se do vody dostávají nežádoucí prvky, jako například těžké kovy a další nečistoty.
Již jen stav vodovodního potrubí v různých částech naší země je velmi rozdílný. Zejména v menších obcích a městech, které nebyly dosud schopné investovat do takzvané „vodohospodářské infrastruktury“, do níž spadá výměna zastaralých a z nevhodných materiálů postavených vodovodních sítí.
Petr Havel, agrární analytik (zdroj: vitalia.cz)
Jak dokládají názory odborníků, dalším problémem je přítomnost potenciálně karcinogenních prvků ve vodě v důsledku její dezinfekce. Chlór se totiž při cestě vodovody může slučovat s dalšími zde přítomnými organickými látkami, a to může vést ke vzniku těkavých sloučenin, z nichž některé jsou potenciálně karcinogenní či jinak zdraví škodlivé (viz např. studie o chloraminech, které u plavců v bazénech můžou způsobovat astma). Chlór taktéž ničí i zdravé bakterie v těle. Samozřejmě, je nutno podotknout, že dezinfekce pitné vody je takovým „nutným zlem“, které ochotně akceptujeme, protože nás preventivně chrání před nemocemi způsobenými kontaminovanou vodou.
Pár let staré zkoumání ukázalo, že až tři čtvrtiny českých vodovodů jsou zanesené pesticidy anebo jejich metabolity, které vznikají při reakci s prostředím.
Aktuální řešení problému – technologie filtrace pitné vody aktivním uhlím
Jak již bylo uvedeno, výše popsané látky v pitné vodě jsou tak malinké, že jejich molekuly běžné úpravny vody neumí účinně z vody vyfiltrovat. Vědecké studie i praktické experimenty potvrzují, že řešením je aktivní uhlí, které z vody umí velice efektivně odstranit právě tyto látky – a to s testovanou účinností až 90–99%.
Jenom nedávno došlo k posunu ve vývoji situace kolem čištění vody aktivním uhlím ve větším měřítku. Právě během těchto letních měsíců (2021) byl totiž v úpravnách vody pro Prahu spuštěn nejdřív testovací a teď už i ostrý provoz nových hal, v nichž se zavedla technologie granulovaného aktivního uhlí jakožto poslední stupeň dočištění vody od chemikálií, hnojiv atd.
Pohled z ptačí perspektivy na nádrž Želivka ukazuje, v jaké bezprostřední blízkosti k vodnímu zdroji probíhá zemědělská činnost (foto zdroj).
Závěr
(Ne)kvalita vody, kterou pijeme, je dnes velice komplexní problém, který se musí řešit jak systémově, tak i vlastním aktivním jednáním jednotlivců. Slovíčko „aktivní“ je v tomto směru velice příhodné. Odborníci se totiž shodují, že právě aktivní uhlí je nejlepší, ne-li jedinou technologií pro úpravu pitné vody do zdravotně vyhovující podoby. No, takhle by to asi řekl nějaký diplomat. Mezi sebou bychom si asi řekli, že aktivní uhlí umí naši pitnou vodu zbavit všeho sajrajtu, který pít nechceme.
Máte-li zájem se o tomto komplexním tématu dozvědět více, podívejte se na některý z níže uvedených kvalitních článků, z nichž jsme vycházeli i my při tvorbě tohoto příspěvku:
Vynikající článek z dílně aktivisty Tomáše Hajzlera @thajzler s názvem Co nám teče z kohoutku aneb proč problém řešit, když je na něm možné vydělat? Tento článek je na úrovni malé studie o této komplexní problematice a my tleskáme práci, kterou si autor dal se shromážděním všech zdrojů a informací na téma kvality kohoutkové vody u nás.
V článku se např. uvádí, že „několik milionů obyvatel naší země pije zředěné pesticidy, hormony, rezidua léků, nitráty a další látky, které se do vody dostávají především ze zemědělství a průmyslu a také z domácností. Víme, že pesticidy nezabíjejí jenom brouky, plevel a včely, ale také ostatní živé organismy, tj. i lidi.“
Reportáž Lidových novin Češi si patentují uhlí, jež čistí vodu. To pohltí 99 procent většiny testovaných chemikálií, která podrobně vysvětluje jak technologie aktivního uhlí čistí vodu.
Videorozhovor s Mgr. Vítem Kodešem, Ph.D., vedoucím odboru jakosti vod v Českém hydrometeorologickém ústavu, o tom, že kvalita podzemních vod a tedy i té vody, která vám doma teče z kohoutku, je přímo ovlivněna zemědělskou činností. Vít Kodeš řešení rovněž vidí v použití aktivního uhlí na dočištění vody. V rozhovoru se diskutuje i aktivní uhlí binchotan pro filtraci vody doma.
Projekt Ministerství zemědělství na zlepšení kvality vod ve vodárenských nádržích najdete tady.
Filtrace pitné vody doma s aktivním uhlím
Naším příspěvkem k řešení tohoto problému z pohledu koncového spotřebitele vody je právě aktivní uhlí špičkové kvality – japonský binchotan. Chcete-li se o jeho čistících účincích na vodu dozvědět více, doporučujeme další články z našeho blogu o aktivním uhlí binchotan či sledovat náš Instagram.
Filtrace domácí vody aktivním uhlím binchotan.
