Před více než 300 lety, během období Edo, se japonským výrobcům uhlí z provincie Kishu podařilo zdokonalit své výrobní techniky natolik, že vzniklo uhlí výjimečné čistoty a kvality. Uhlí bylo vyráběno z dubů Ubame pocházejících ze zalesněných údolí Kishu. Dřevěné odřezky (celé stromy na tento účel nikdy nebyly káceny – těžba dřeva probíhá šetrnou formou tzv. selektívního ořezávání větví a kmenů Ubame) byly umísťovány do velkých pecí ve skalních dutinách.
Po generace byla výroba uhlí binchotan
přísně střežena
Netrvalo dlouho, než Japonci objevili, že toto uhlí oplývá výjimečnými kvalitami. Po generace byla výroba uhlí binchotanu přísně střežena jako tajemství řemeslníků z Kishu. Nakonec bylo ale tajemství vyzrazeno učněm, který odešel na japonský ostrov Shikoku, a odtud se rozšířilo do celého Japonska.
Až do 20. století se binchotan považoval za nevysvětlitelně „zázračný“ a jeho používání bylo součástí „lidové moudrosti“. Později, s příchodem mikroskopů a moderní chemie, byly jeho vlastnosti a účinky vědecky zdokumentovány.
Výrobní procedura je řemeslně náročná
a trvá 10 dnů
Uhlí binchotan se vyrábí z pomalu rostoucí japonské odrody dubu jménem Ubame (Quercus phillyreoides). Větve ubamského dubu jsou pevně svázané do stohů a umístěné do pece těsně vedle sebe. Následně probíhá jejich pomalé zahřívání s minimálním přísunem kyslíku do pece.
Poslední fáze výroby je zcela specifická pro uhlí binchotan. Dochází k prudkému přísunu kyslíku a rozžhavení uhlí na teplotu 1000 stupňů Celsia. Pro srovnání – běžné uhlí se vyrábí při teplotách 500 stupňů Celsia. K vytažení rozžhavených stohů z pece musí dojít v příhodný okamžik – ani příliš brzo, ani příliš pozdě, aby nedošlo k rozpadu uhlí na prach.
Po vytažení se stohy zasypou popelem a pískem a pomalu vychladnou. V důsledku tohoto postupu je Binchotan pokrytý jemném bílým popraškem a zvykne se označovat jako „bílé uhlí“. Tato výrobní procedura je řemeslně náročná a trvá 10 dnů. V žádném případě nejde o „pasovou“ výrobu. Jedna výrobní šarže neobsahuje více než 600 kg Binchotanu. Výsledkem je ale vznik uhlí nejvyšší kvality – s obsahem uhlíku 95-99% hmoty a extrémně členitou strukturou mikropórů.
